Když vaše písmo začne mluvit...
Divili byste se, kolik lidí si plete grafoterapii s grafologií. V obou případech se sice jedná o písmo a skrze něj o psychologii osobnosti, ale tím podobnost končí. Grafologie je věda, která se prostřednictvím charakteristických rysů rukopisu snaží odhalit psychické vlastnosti pisatele. Oproti tomu grafoterapie se snaží pomocí cílené změny písma měnit i osobnost člověka, respektive takové jeho chování, zvyky, které mu brání v rozvoji.
Řekla jsem si, že změnu k lepšímu prostřednictvím písma bych rozhodně ráda vyzkoušela. Dostala jsem tip na skvělou terapeutku v Praze: Danu Hodanovou. „Budete muset psát psacím písmem a každý den trénovat. Jste toho schopná?“ ptala se mě už v telefonu. „Myslím, že jsem,“ odpověděla jsem trochu zaskočená, ale rozhodnutá. „Tak tedy doražte,“ odsouhlasila Dana naši první schůzku. Po písmu na záda Přesně týden nato jsem v Praze Na Florenci ve studiu Danah zazvonila. Hm, řekla jsem si, když mi Dana Hodanová přišla otevřít. Tak přece jen mám ještě odhad na lidi podle hlasu. Má budoucí terapeutka totiž byla navlas taková, jakou jsem si ji představovala. Moc hezká, rázná, rozhodná a vtipná. První lekci jsem u ní absolvovala v příjemné, vetiverem a eukalyptem provoněné místnosti. Zdi byly od stropu po podlahu vytapetovány diplomy a certifi káty všeho druhu. Namátkově jsem tak zjistila, že Dana je mimo jiné mistr reiki nebo taky trenérka slavné Dornovy fyzioterapeutické metody. Výborně, ocenila jsem v duchu. Až budu mít po grafoterapii, můžeme se vrhnout na má bolavá záda.
Grafoterapie není složitá. V zásadě jde o jednoduchý proces založený na tom, že změníme své písmo. Písmo odráží, jak máme pospojované vazby neuronů v mozku a jak podle nich reagujeme. „Pokud máme za sebou nepříjemné zkušenosti, naučili jsme se reagovat na jejich základě, a i to se v písmu projeví,“ říká mi terapeutka na úvod a pokračuje: „Grafoanalýza, na které je proces založen, umí pojmenovat naše strachy, naučené reakce i modely chování. Ty nám můžou bránit v cestě k nejrůznějším cílům. Vám třeba v tom, abyste byla sebevědomější.“
V praxi to bude vypadat následovně: během deseti lekcí v průběhu deseti měsíců budu zcela vědomě měnit své desítky let zažité, od obecné školy naučené písmo. Přesněji: budu na něm měnit takové tvary, které mi pomůžou vytvořit nová mozková spojení. Ta se pak dostanou do nových zvyků v mém chování a já se můžu posunout, pozvednout své ego, zbavit se obav, strachů, víc si užívat život... Prostě mi bude líp.
Jestli je to složité, dám příklad: v psacím písmu prý píšu malé a nízké kličky, například v písmenu „k“. To prý omezuje můj rozhled, nebo spíše náhled budoucnosti. Potřebuji tedy lepší a jaksi vyšší perspektivu, podívat se na sebe i svět více s nadhledem. Proto budu muset psát kličky větší. Kdo si myslí, že je to snadné, převelice se plete. Ačkoli jsem dostala speciální linkovaný papír, který mi nejvíc ze všeho připomínal notový, moc se mi měnit písmenka nedařilo. Zažité fixace a návyky ze školních let byly mocné. „Přesně proto jsem se vás ptala, jestli budete ochotná trénovat. Jestli totiž nebudete cvičit změny v písmu každý den alespoň patnáct až dvacet minut, nezafixujete si je. A tudíž ani ve svém chování nezměníte to, co byste chtěla,“ poučuje mě Dana trpělivě.
Každá z mých deseti naplánovaných lekcí bude ve mně pilovat něco jiného. Ta první byla o mých schopnostech nadhledu, odpovědnosti a individualitě, druhá bude řešit rovnováhu v životě, vztahy, fyzické potřeby či organizační schopnosti. Desátá bude mimo jiné o schopnosti obhájit svůj názor. „Ve chvíli, kdy se vám povede dostat nové tvary do písma natrvalo, máte vyhráno. Vaše nové chování se stalo zvykem a vy můžete přestat cíleně psát. Už to jednoduše nebudete potřebovat. Nové chování samo svým opakováním udržuje nová mozková spojení a odráží nové zvyky v chování. Grafoterapie tedy nemění vás, vaši osobnost, ale va- še chování a to, co jste se naučili. Sami si vybíráte chování, které vám nevyhovuje, a tím i tvary, které chcete změnit,“ doplňuje.
V mém písmu Danu zaujalo písmeno „e“. Prý ho mívám různé, pokaždé trochu jiné. Když ho píšu úzce, jsem prý sevřená, moc si nevěřím a hodně dám na to, co si lidé kolem mě myslí. Když je otevřené, širší, jsem svobodnější a názory okolí jsou mi fuk. „Pište ho široce pořád. Naučte se to. Stůjte si za svým. Není třeba vždy se někoho vyptávat, jestli jsme udělali něco dobře, nebo špatně. Jednoduše jsme udělali podle svého. Máme na to právo,“ říká Dana. Být individualita, s vlastním názorem. To bych byla vážně ráda. Jako první domácí úkol jsem dostala změnu své přízemní kličky a uskřípnutého „e“. Trénink jako řemen Doma se všichni divili. „Mami, ty nám dětinštíš,“ říkaly mi dospělé děti. „Nechte ji, psaním se člověk zbavuje stresu,“ hájil mě můj partner. Bratr, který si přišel půjčit spacák na hory, mě u namáhavého psaní vyfotil. Svraštělé čelo, oči z důlků, vyplazený jazyk. Prostě ostuda. Ale co! Chci být sebevědomější, rozvážnější a lepší.
Zdroj: časopis Blesk Zdraví
Písmo na nás prozradí mnohé. Co znamená pokud píšeme menší písmena nebo nízké kličky? A co když zvýrazňujeme počáteční tahy písma?
číst dál
